V lednu se začaly domlouvat jednotlivé turnaje. Opět jsem se dohodl s KJM, že budou spolupracovat. Dokonce se povedlo dohodnout, že budeme moct hrát v knihovně, v sobotu a celý den! To byla velmi pozitivní zpráva, protože jinak bych měl asi problémy se sháněním místa.
Na konci ledna byla hlavní organizátorská schůze v Praze, kde se probíraly věci typu, co kdo bude zajišťovat, jaká bude propagace nebo jaký bude vůbec herní systém. V polovině února začala hlavní práce. S kolegyní z knihovny jsme začali řešit věci typu, kde se bude hrát, jak velké stoly, kde a jaká propagace, a spoustu dalších věcí. Do každého klubu v knihovně jsem začal donášet Dominion, abych nalákal další hráče.
A začínaly problémy. Ztratily se plakátky, článek v univerzitních novinách nevyšel, začal jsem se bát, jak to dopadne. Ale když jsem se po delší době podíval na počet přihlášených, byl jsem šokován. Okolo 20 lidí!
V té době jsem sám Dominion hrál už několikrát týdně. Výjimkou nebylo ani to, že jsem hrál tři dny po sobě. V polovině března jsem hrál poprvé ve dvou a s úžasem jsem zjistil, že to je asi nejlepší hra pro dva, co znám.
Před Velikonoci jsem byl ještě natáčet pořad do Brněnské televize, jedné regionální stanice. V té době jsme měli přihlášeno lehce přes 20 hráčů. Týden před turnajem bylo 24 hráčů, a tedy vyrovnání Prahy, co se týče počtu účastníků. A pak to začalo! V úterý dopoledne jsem se opět podíval na přihlášené hráče. 30!. Ve středu? Během dvou hodin tři hráči. Abych to zkrátil, tak v pátek večer, těsně před turnajem, přihlášeno přes 40 lidí! Zatím největší turnaj celé série!
Už od středy jsem se začal řešit jak co s místem, původně jich bylo domluveno jen 30 míst. Operativně se povedlo zajistit rozšíření na 36 míst, což odpovídalo počtu her, které jsme měli k dispozici. Teď už nemělo význam psát na stránky, že kapacita je naplněna, ani jsme už nemohli dál navýšit počet míst, protože jsme neměli zajištěny další sady. V pátek večer nezbylo nic jiného než doufat, že někdo nepřijde.
Hlavní turnaj série DominionTour, 10. dubna 2010, Knihovna Jiřího Mahena (ve spolupráci se Spolkem přírodovědců Masarykovy univerzity) - den turnaje: O půl deváté jsem se dostal na nádraží, kde jsem počkal na Miloše, zástupce hlavního organizátora. Chvíli po deváté začali přicházet první hráči. Nakonec došlo 33 hráčů, takže ani málo ani moc. Oficiálně jsme se stali prozatím největším turnajem celé Dominion tour.
Bylo připraveno 12 stolů, a tak jsme se s H. a Milošem rozhodli hrát také, aby byl obsazen opravdu každý stůl. První kolo bylo vylosováno náhodně a další pak pomocí speciálního systému. Už od prvního kola bylo jasné, že všem jde jen o to, pobavit se a zahrát si s úplně jinými lidmi. Každá taková hra přináší nové možnosti a rozšiřuje obzory možných strategií. Jak například píše jeden z hráčů, na turnaji se mu více dařily kombinace, které v rámci "tréninku" neměl moc v lásce. Atmosféra byla velmi uvolněná.
Bohužel se vyskytlo pár případů, které zaváněly snahou o podvod. Sice osobně jsem se s ničím takovým nesetkal, ale jedna z hráček si pár takových případů všimla, a to jediné kalí celkový dojem z turnaje.
Po dohrání posledního kola nastalo vyhlašování vítězů. Začalo se od 4. místa a chvílemi se protahovalo, když hráči dlouho přemýšleli, jakou cenu si vybrat. Měli jsme totiž pro každého něco nachystáno. Po vyhlášení celkových vítězů všichni hráči odešli, poklidili jsme aspoň trochu herní místnost a mohli jsme odejít.
Mé osobní dojmy jsou pozitivní. Dominion jsem hrál už víc než stokrát a zatím mě nepřestal bavit, ba právě naopak, baví mě snad ještě víc než předtím, a to i přes špatný výsledek na turnaji, kde jsem skončil na 29. místě. Všichni ti, které jsem hru učil, skončili přede mnou. A jeden z účastníků prohlásil, že mu nešlo o výsledek, ale o to, zahrát si s jinými lidmi.
Z pohledu organizátora je dojem ještě o chlup lepší. Vše se povedlo, nedocházelo k prostojům a samotná herní místnost byla moc pěkná a vhodně velká. Knihovna je pro pořádání takových akcí, i podle hráčů, vhodnou institucí.
Jarek Zůda